Březen 2014

Kam jsme (po)voláni?

21. března 2014 v 19:28 | Krista |  Svět okolo mne.
Kam nás Pán volá? A kam mne? Jsme připraveni jít cestou, která je ta naše? ... Sama nevím, otevírá se před námi postupně, stejně jako běžná cesta, kterou jdeme do města, na výlet, do míst, kde jsme nikdy nebyli...nikdy nevíme, koho při cestě potkáme, kudyma půjdeme. Musíme se naučit důvěřovat, odezvdat se a jít po cestě (životem) s vědomím, že tudy už nikdy nebudeme kráčet znovu. Nesmíme promrhat své dny. Život jde vpřed a ne dozadu. Vše co, děláme nechť děláme s vírou, s citem a srdcem!


Ve zkratce

10. března 2014 v 21:49 | Já
Moji Milí,

je toho teď mnoho, co se za týden událo. Ale upřímně, nezvládnu to teď tady všechno sesumírovat. Na někoho jsem to už vychrlila, s někým sdílím jenom část...Ale cíleně to nedokážu (zatím) vše popsat. Na druhou stranu mám potřebu vám sem všem napsat, že žiju. Že už se dnes mám o dost lépe, než posledních pět dní. Že už zase svítá na lepší časy.

Ve zkratce vám všem povím, že Stáňa je stále v nemocnici, snad jej tento týden už pustí. Pro ty, co neví, tak byl trhat nosní i krční mandle. Já se rozkoukávám v nové práci. Pracuji v denním stacionáři pro dospělé lidi s mentálním postižením (někdy i kombinovaným). Jsem tam od středy a každý den pro mne je dlouhý jako jeden týden. Možná až na dnešek, to bude především tím, že jsem už po práci nešla na návštěvu do nemocnice. A že v sobotu jsem se parádně odreagovala. Ještěže Ty přátele máme. Díky Kristi a Pepo!

Omlouvám se, ale nedokážu teď psát mejly, dopisy...snad brzy to zase půjde.

I Lišky spí, ale myslím na vás všechny.

Přeji vám všem, krásný celý týden.

A s úsměvem.

S láskou Krista