Listopad 2009

Cesta pana Nosála

26. listopadu 2009 v 17:32 | Kischa |  Moje
Tak chudák pan Nosál červený z té cesty po řece Hudson onemocněl.

Můj Nosál Červený

25. listopadu 2009 v 22:05 | Kischa
Drží se klády na řece Hudson a pluje dál...ano, tak to je on Nosál červený.

Zabalit a jít.

20. listopadu 2009 v 0:46 | Já |  Moje
Kam?

Černobíle i barevně shrnuto krátce

17. listopadu 2009 v 0:13 | Já
Pendrek - šátek na krku - krásně mne hřeje.

Okolo mne spousta krásných perliček, krabička dřevěných perliček....jj, nádhera. V pytlíku lesknoucí se poklady.

Na nohou ponožky s černými proužky,
v hlavě barevně, krásně, možná trochu i pan Smutek tam sedí. A nebo spíše paní Melancholie?
Ne, není třeba se lekat, je to takové to správné, hezké a občas potřebné. V situacích náročných potřebné častěji. Jsem za tyto okamžiky vděčná i když občas je kruté se z nich probrat. :-)

Mňam, pendrek. :-)

JJ, vy víte, jak si mne ulovit. :-)

Dnes jsem v naší Menze viděla svou kamarádku z lázní. Devět let jsem ji neviděla a přesto jsem ji poznala. Jen odvahu pozdravit jsem nenašla. A teď mne to tolik mrzí...., ale co, studuje na FFI a chodí s kámoškou na ruštinu. Já ji přeci nějak zkontaktuji a krom toho, žijeme v moderní době ne?


Jůůůůůůů, je mi moc hezky. Ano, je. Mí šimrající motýlci mi to potvrzují..........ano, ano. Není nic lepšího než vědět, že na světě máte jistotu a někde vám někdo drží místo. Krásné.

Dobrou noc. :-)