Když člověk se nechce stát robotem

26. října 2009 v 0:13
Odhodlána stojím před vámi
a tasím veškerou svou sílu,
abych dokázala, že i já
stále ještě nepatřím mezi stroje a do železa.

Že i já dokážu ještě něco udělat. I když jsem šéfem, který se odjakživa považuje asi za tvora nepřátelského, tak vězte, že stále jsem to já Žížala, která má srdce a úsměv na tváři.
Ráda přijme vlídné slovo i otevře nepříteli v dešti. Natož příteli.

Když se nad tím vším však zamyslím, tak zjistím, že když právě se nechceš stát tím strojem, musíš zatnout všechny své síly a proměnit se v tvrdý kámen a stroj, který se nedá zničit. Juj, to tolik vysiluje.

Nechtěli by jste mne brát zase zpátky, jako předtím?

Stále jsem ta stejná, člověk z masa a kostí.

Vlídné slovo mám ráda,
pravdu a upřímnost,
pohled do očí, úsměv,
i nějakou tu hloupost ztropím.

Jsem živel,
svůj svět stavící
a nevěřte, že stomy se nehnou!

A virtuózem snad budu jednou! :-)

Ano, jsem to já i tvrdé rány umím přijmat.
Jen raději, kdyby jste nabídli kostku cukru - v podobě pravdy,
a nezapomněli jste ji míti položenou v natažené dlani.

***

(básník asi nebudu....)


***

Vaše Kristýna Žížala J.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama