Říjen 2009

Výkřik do tmy.

31. října 2009 v 23:56 | Žížala |  Moje
Asi si vezmu spacák a budu v té klubovně tento týden nocovat.

A jsem zvědavá, kdo to ocení a kolik že nás tam vůbec bude. Jinak si dám asi taky dovolenou a budu se muset hodně učit do školy, být doma, uklízet a už nevím, co všechno.

I smsky jsem napsala všem, co nechodí na mejla často. Jsem já to ale trouba ochotná.

Tak snad se mi to alespoň jednou vyplatí. :-)


Dobrou K. :-)

Když člověk se nechce stát robotem

26. října 2009 v 0:13
Odhodlána stojím před vámi
a tasím veškerou svou sílu,
abych dokázala, že i já
stále ještě nepatřím mezi stroje a do železa.

Že i já dokážu ještě něco udělat. I když jsem šéfem, který se odjakživa považuje asi za tvora nepřátelského, tak vězte, že stále jsem to já Žížala, která má srdce a úsměv na tváři.
Ráda přijme vlídné slovo i otevře nepříteli v dešti. Natož příteli.

Když se nad tím vším však zamyslím, tak zjistím, že když právě se nechceš stát tím strojem, musíš zatnout všechny své síly a proměnit se v tvrdý kámen a stroj, který se nedá zničit. Juj, to tolik vysiluje.

Nechtěli by jste mne brát zase zpátky, jako předtím?

Stále jsem ta stejná, člověk z masa a kostí.

Vlídné slovo mám ráda,
pravdu a upřímnost,
pohled do očí, úsměv,
i nějakou tu hloupost ztropím.

Jsem živel,
svůj svět stavící
a nevěřte, že stomy se nehnou!

A virtuózem snad budu jednou! :-)

Ano, jsem to já i tvrdé rány umím přijmat.
Jen raději, kdyby jste nabídli kostku cukru - v podobě pravdy,
a nezapomněli jste ji míti položenou v natažené dlani.

***

(básník asi nebudu....)


***

Vaše Kristýna Žížala J.

Když komunikace bolí.

21. října 2009 v 23:09
Ano, naše milá komunikace občas bolí,
jak kdyby vás někdo tloukl jakoukoliv holí.

Do očí těžké je podívat se,
co když ten pohled (z)klame?
Co když ústy říkam něco jiného
než pravá slova volají z duše?

Koho to bolí více?
Toho co přijímá,
či lháře v této slovní pranici?


Na toto mi asi neodpoví nikdo,
možná snad sám ten pár,
co vedl diskusi.

***

Přitom tak málo stačí k radosti,
nejdůležitější ingrediencí je upřímnost,
přímy pohled do očí a gesta,
která přesvědčí.

Přesvědčí o pravosti slov i činů
co vycházejí z našich niter.
Avšak občas potvrdí i ten klam,
který už oči ukázaly.

Jen člověk bojí se vyslovit,
že by to mohlo býti pravdou.
A on by tak stál před lží samotnou.

Ne, to sám přiznat nechce.
A ono to tolik bolí!

Bolí pravda i lež!

Co si vybereš?

***

Já raději tu pravdu,
na kterou čekám.
Než lež, která krutě
bodne do srdce.

***

Dobrou noc.

Kristýna :-)

Jak se lítá....:-)

13. října 2009 v 22:14 Moje
....no, v jedné písničce se zpívá vzhůru. Ano, dá se to také nazvat, ale spíše bych to nazvala. Jak se lítá vzduchem. :-)


Jako fretka

13. října 2009 v 9:22 | Já |  Moje
Článek ryze typu popisně oznamujícího. Prostě asi nic záživného, ale i tohle na svět patří. :-) Nechť já mám z toho obří radost. :-)