Pár minut ticha

25. května 2009 v 21:53 | Žížala |  Moje


za mého Malého prince....za můj strom.....:-( . Tentokrát jsem smutná, moc smutná a začínám si to uvědomovat právě teď, když píšu tento článek....










Kdo byl Malý princ? Můj strom, oblíbený strom na Skalickém kopci....stál tam tak sám a přitom sám nebyl. Kolem něj jezdilo denně spousta lidí, pásly se krávy...dával radost. Byl pýchou kopce... Ach, jo. :-( Tak už Ti jej neukážu, už nikomu jej neukážu. Alespoň, že tam zůstaly ty krávy :-). Zasadím tam nový strom!!! No, tak to by ze mne asi pan majitel neměl moc radost, který to tam teďka tak šlechtí a dbá na to, aby to bylo dokonale posečené.

Snad tak na podzim, tam vehementně jezdily traktory, kosili vše na co přišli. Bála jsem se o něj, ale nepřipouštěla jsem si to...je možné, že už tam tehda nebyl, jenom mi to nedocvaklo. Dneska jsme jeli z projížďky na kole s mamkou, pádíme si to kolem Skaličáku, já se kochám a hledám jej, abych se ujistila, že tam stále rozdává radost svou krásou....Nebyl tam, byl pryč, je tam jenom krásný zelený kopec, ale bez Prince.

Celou tu dobu, co jsem kolem něj jezdívala, chodila si tam občas povídat s krávama (bezprostředně to bylo sice jednou, ale když jsem jezdila kolem, tak vduchu jsem rozmlouvala také :-) ). Chodili jsme tam pouštět draky, sáňkovat, na procházku....a vždycky tam...

Také jsem vždy přemýšlela jak mu říkat a jestli vůbe nějak. Jen vím, že mi připomínal strom z obrázků od maminky a nebo také baobab od Malého prince. Jméno neměl, neboť některé věci nejdou hned pojmenovat. Avšak dnes, když jsem zjistila, že už tam není a nikdy nebude, vyslovila jsem prvně jeho jméno: "Malý princ". Nejvíc totiž člověk zjistí, jak moc měl rád, až když to ztratí.

Kéž by Tě kopec schoval a já si Tě dnes nevšimla jako dříve....

Už víš proč jsi ten strom nemohl najít? Krávy Ti však ukážu i místo, kde stál...:-)

Dobrou noc a s Bohem můj Malý princi, v mém srdíčku však zůstaneš na pořád. :-)



K.


PS: Je to hrozné, jak se to mění. Naše děti nám jednou nebudou věřit, co vše tady rostlo a stálo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 žížala žížala | 10. března 2011 v 22:47 | Reagovat

A přeci jenom. Kopec jej tehda snad schoval, či nějaký mrak zakryl. Stále tam je....ale já jsem zjistila, že už to není to, co bylo dříve. To pouto nějak zmizelo...asi se můj život posunul do jiné etapy. :-) I tak, je to hezké a děkuji za to, že tam je...a já se k němu jednou vrátím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama